Prakticky se jedná hlavně o získávání a využití metanu, kterým by bylo dle mého názoru více než vhodné nahradit problematický vodík.
Zdrojem složitějších uhlovodíků jasou zejména plasty, popřípadě jakýkoli organický odpad. Tyto složité polymery je možné "zjednodušit" depolymerací, kterou jsou celkem zdarma schopné provádět mikroorganizmy. Rychlejší, ale energeticky náročnější způsob je depolymerace tepelná, u které se hovoří třeba v případě plastů o energetickém zisku téměř 600%. Není to Volná Energie (VE), ale Volně Dosažitelná Energie (VDE).
Podle odkazu se pro tepelnou depolymeraci dá použít relativně snadno vyrobitelné zařízení, přičemž z odpadu se dají "vyrábět" či exploatovat jak plynné uhlovodíky, které je asi nejjednodušší rovnou použít pro vytápění zařízení, tak i uhlovodíky kapalné, které jsou již vhodné i pro skladování a přepravu, potažmo využitelné pro pohon motorů i vytápění.
Myslím, že jako úvod a "kramle do hlavy" by to mohlo stačit

http://cs.wikipedia.org/wiki/Termální_depolymerizace
Zdravím - poota