Pro dvojcifernou řadu začínající jedničkou by se mělo jednat o ověření úvahy, že pro funkci UFka není důležitý měděný vodič, ale jeho PVC izolace. Je totiž docela snadno možné, že ona měď je pouze mechanicky nosným prvkem, který pro vlastní činnost buď není vůbec podstatný, nebo ji naopak případně ruší.
Tato změna náhledu vůbec nepopírá vysokofrekvenční oscilace, ale posunuje je k podstatně vyšším kmitočtům a odebíraná energie souvisí (snad) se změnami kmitočtu. Princip se tím přesouvá od "elektrického" názoru spíše ke "světelnému". Předpokládám, že jakékoli napájení elektrickým proudem, ať už přímým galvanickým připojením a nebo kapacitně, není vůbec nutné.
Ovlivňování permanentním vnějším magnetickým polem se zatím osvědčilo a nejspíš ovlivňuje stabilitu frekvence, jak ostatně naznačuje Luba, takže ho míním zachovat a možná časem i nějak modifikovat (to magnetické pole, Luba vyhovuje tak, jak je

Orientace na tažený PVC drát, který je dle Ersepkeho ideálním vodičem pro světelné spektrum, nás navádí směrem k fotonům a naznačuje i kmitočty, se kterými by se mělo pracovat. Z toho již lze, samozřejmě při dostatečných, tedy ne mých, vědomostech i spočítat dosažitelné množství energie. Jistou oklikou se tak dostáváme k principu získávání energie podle Barbatova patentu, kdy jako média přeměny použijeme místo jím doporučované polovodivé vrstvy vrstvu teoreticky "supravodivou", tedy alespoň dle tvrzení Ersepkeho.
Zdrojem fotonů, tedy pokud UFko pracuje skutečně s nimi, jsou změny v atomech obsažených v nasávaném vzduchu, tedy i ve tmě sacího traktu. Samozřejmě se nabízí i možnost jejich masivnějšího dodávání pomocí UV diody, což asi také časem prověřím.
K technickému provedení - současná auta používají většinou "dýchání na dálku", tedy rozměrný vzduchový filtr propojený s motorem dlouhou silnou hadicí, která se zdá být pro umístění UFka velice vhodná. Méně potěšitelné je ovšem to, že zpravidla v polovině její délky je přerušena mřížkou, za níž je čidlo váhy a teploty vzduchu. Protože nevím, jak dalece by "aktivovaný" vzduch svědčil platinovému povlaku čidla, budu umisťovat UFko až do druhé části hadice, tedy přímo před škrticí klapku. Tím je, alespoň pro mne, dán také maximální rozměr, tedy průměr 55 mm a 130 mm délka. Fixaci polohy nijak neřeším, bude pouze do hadice zastrčené a držené tím, že rezonanční komora nad klapkou je zploštělá, takže se do ní nebude moci posunout.
Pokud vycházím z posledních modelů, tak mi zbývají dva volné konce, které se samozřejmě přímo nabízí ke svému vzájemnému propojení. Konce míním spojovat lepením šikmých přeplátování, protože mě nic lepšího zatím nenapadá. Na přiložené fotografii je drátěný model nejjednodušší varianty, která má jádro tvořené dvojicí zkroucených vodičů, které jsou na vnější spirále navzájem propojené. Jádro může být tvořené i třemi či čtyřmi vodiči a spirály pláště mohou být spojované různým způsobem, což je na fotografii naznačeno schematickými malůvkami. V nich menší dvojzávity naznačují části jádra a větší závit vnější spirálu pláště. Nenechte se zmýlit zdánlivou tvarovou rozmanitostí variant zapojení - vždycky se jedná pouze o zkroucené jádro a nějak vzájemně poslepované konce vnějších spirál. "Elektricky" se pak jedná vždy o uzavřené obvody, tedy buďto jeden jediný, zahrnující postupně všechny části propojené "do série", a nebo o více samostatných obvodů, připomínajících spíše transformátor.
Tvarování PVC drátu bude asi také docela zábavné, protože je k tomu potřebná teplota přes 90 stupňů, a je nutné nahřívat pouze zcela určitou část. Snad bude použitelný ponorný vařič s regulací výkonu a možná i nějaká lázeň. Rozhodně nepředpokládám vývoj nijak bleskový, a zatím vítám jakékoli nápady a přípodotky.
Zdravím - poota