Superwh173 píše:Oxid olovnatý, PbO, se vyskytuje ve dvou barevných formách – červená tetragonální (starší název olovnatý klejt) a forma žlutá. Oxid olovnatý lze nejsnáze připravit přímou oxidací roztaveného olova vzdušným kyslíkem.


Moderátor: rival
Superwh173 píše:Oxid olovnatý, PbO, se vyskytuje ve dvou barevných formách – červená tetragonální (starší název olovnatý klejt) a forma žlutá. Oxid olovnatý lze nejsnáze připravit přímou oxidací roztaveného olova vzdušným kyslíkem.
no nikdy sem to nedal, ale zkusil bych to horkovzdusnou pistoli (500-600°C) ... ale abych pravdu rek, tak ani nevim jak to ma vypadat...adam.benda píše:Superwh173 píše:Oxid olovnatý, PbO, se vyskytuje ve dvou barevných formách – červená tetragonální (starší název olovnatý klejt) a forma žlutá. Oxid olovnatý lze nejsnáze připravit přímou oxidací roztaveného olova vzdušným kyslíkem.
Ještě drobná otázka.. jak to konkrétně provést? Když roztavím olovo v přítomnosti vzduchu, mám jen roztavené olovo.. klejt z toho nezískám... Takže nějak nechat probublávat kyslík roztaveným olovem...? Určitě bude existovat nějaké mnohem jednodušší řešení... je to tak?
Tenhle postup je v pořádku, akorát asi u toho větrat, aby nebyla nějaká otrava - zkrátka to chce pro jistotu digestoř. A ještě k příspěvku od wh173 - červená forma není PbO ale minium. Vyrábělo se pražením PbO (klejtu) v proudu vzduchu při teplotě 450 - 480 stupňů podle reakce : 6PbO+O2= 2Pb3O4 . A to je minium, ohnivě červený prášek, neboli suřík. Ten většina z nás asi pamatuje, myslím že dnes se už nesmí používat. PbO byl důležitou surovinou, dnes se snad ještě používá při výrobě určitých druhů skla...Zdravím vás všechny.
Kysličník olovnatý se nechá vyrobit takto.
V dokonale čisté železné misce ( i rez se musí odstranit ) se zahřívá cca 100g olova za přístupu až nadbytku vzduchu(foukání) t.j. olovo se při 327 stupních roztaví a železnou lžičkou nebo železným drátem se stále míchá tak, že na povrchu vznikající PbO se stahuje ke stěnám misky,aby vzduch měl co nejlepší přístup k tavenině. Po nějaké době (teplota nesmí přesáhnout 880 stupńů,jinak by se masikot přepálil) se získá stejnoměrně žlutý prášek,který již neobsahuje neroztavené šedé částečky olova.Pak se nechá vychladnout a je hotovo. Možná by šel při výrobě baterie použít kysličník olovnato - olovičitý Pb3O4 což je normální suřík neboli míníum.
Protože mám dobrý přístup k různým voskům,pryskyřicím a pod. tak dám vědět co se dá použít.
Že jsem radši nemlčel hubouŘíkal jsem si, jak v budoucnu naložit s americkým radarem, až to tu bude stát..... ..hodit minium do HNO3 a trošku fosforu nebo síry jsi říkal..?
Ne, ale jasně že ne...... ..na to se musí jinak..Zpc.Elservis píše:Že jsem radši nemlčel hubounenapadlo mě, že zrovna ty bys to chtěl takhle smysluplně použít.
Tip se to zdál nadějný, nicméně jsem byl včera vyrozuměn zmocněnkyní závodu, že bohužel oxidovaný olověný prach k dispozici nemají.. škoda.wh173 píše:http://www.travelatlas.cz/forza/brdy/kovohute.html .. oxidovaný olověný prach by nebyl OK? .... myslim ze toho bude za kilo minimalne kilo