1220 píše:Na posledním fotu je pěkně i na hrotech trávy rosa.
Řekni Slávku, že ne
Možná, že ten hrot předtím přitáhnul prachové zrníčko , náboje se vybily, ale zrníčko zůstalo, a tak tam je pak kapička rosy......
Totéž se ale dá říci i jinak :
Rostlina si svým tvarem zajistila pěkné kapky rosy na špičatých konečkách, skoro se zdá, že ty kapky na konečkách jsou větší ??????
Protože tráva potřebuje větší kapky na konečkách , má špičaté listy ? to už moc nezní, že.

Třeba právě krása přírody spočívá v nepochopitelných detailech
K.
Nazdar Karle
Bouchl jsem to do Wordu aby to zas nešlo kukat.
Kde berou kaktusy vláhu? V písku žádná není, co se na písku srazí jako ranní rosa, (večerní není, na to je písek moc rozehřátý) to se do písku nevsákne ani 5 milimetrů hluboko. Skoro všechna vláha jde kaktusu právě těmi bodlinami. Mluvím o vyloženě horkomilných, pouštních kaktusech. Už jsem se mnohokrát o nich zmiňoval, Ty jsi se vyjádřil, že Ti to snad dochází, takže pokud ano, jde o orgon. Ten kaktus je nezacílený minicloudbuster. Nevím, co se tam děje na celulární úrovni, ale ne nadarmo jsou kaktusy samá voda.
Dále, J Cell nefachá nad ránem, protože si nemá s čím vyměňovat svůj orgon kapalné vody, jenom si ho střádá a totéž platí pro kaktus. V momentě, kdy to dovolí i teplota, začne si vyměňovat ponejvíce s tím, co je nejblíž a začíná se na hrotech ostnů tvořit rosa. Nemůže za to jenom kaktus, musí k tomu být i tepelné podmínky.
Totéž jde pro trávu, listí a jehličí, akorát, že to na nich není z čeho vydedukovat. U těch kaktusů je.
Teďka si vezmeme v potaz další věci, tentokrát Viktorovy plavací šutry a pstruha hore vodopádem. Kdy? V noci. Proč v noci a proč se prameny vyhýbají slunci? Zase jsme u toho akumulováného orgonového pole tekuté vody, pan Provod zde hodně napovídá ve svých pozorováních dolmenů a proutkaření, stejně tak Reichovy orgonakumulátory. Slunce mizí za obzorem a orgonové pole tekuté vody podzemních toků a “louží” se začne hromadit, protože se přestává vyměňovat se sluncem a s atmosferickou suchou parou. Tím se začne jeho “hladina” v zemi zvedat a cpát k povrchu zemskému, samozřejmě vše podmíněno jednak geologickými podmínkami, jednak vegetaci a jednak teplotou. To znamená, že je u povrchu (i nad povrchem) nejsilnější nad ránem, než první paprsky slunce ozáří ionosféru v nadhlavníku. Nyní se začne toto nahromaděné pole vybíjet, či spíše vyměňovat, ale vyjde to nastejno, země si nasává orgon suché páry z atmosféry a eventuelně ze slunečního záření (Slunce-vodík ). Akumulované pole se tedy proměňuje na víceméně neutrální a vyvažuje se a jeho úroveň intenzity na povrchu zemském prudce klesá.
Samozřejmě do toho ještě musí člověk zamotat měsíc v případě plavacích šutrů a asi i toho pstruha, ale to nemám nijak vyřešené, nicméně je známo, že úplněk dokáže přeskupovat molekuly kovů a byla by to zatra náhoda, kdyby to dělal mechanicky, takže zase se do toho ještě motá něco, o čem toho moc nevím, ale co zase dokáže ovlivnit molekuly materiálu a to dost pozoruhodně. V každém případě s tím má co dělat i velikost šutrů a tvar. Je toho dost a pertinentních informací nedostatek, alespoň v mý kouli. Se pstruhem je to ještě trochu jinak, zde se jedná o živého tvora a živí tvorové zase ještě dokáží zajímavosti s organizací, transformací a geometrií polí, tedy jinak řečeno čarovýní. Co však mají jak ty šutry, tak ti pstruzi společné je fakt, že si lezou proti tomu, čemu mi říkáme gravitace, a to vytvořením si svého vlastního, (podezření na supravodivé na úrovni elektřiny, ne magnetismu) pole, tedy antigravitaci, i když ne zcela nezávislou, ale ještě stále se prolínající s tou zemskou, nicméně přetvořenou nejspíše geometricky z orgonového pole tekuté vody. Tady do toho moheme zase zamotat J Cell a její antigravitační charakteristiky, pokud se to skutečně povede.
Pokud to není dost, můžeme do toho ještě zamotat Viktorovy motory, kde si voda díky svému organizovanému proudění toto pole vytváří taky, ať už je v podobě tekuté, nebo v podobě vlhkosti vzduchu. U té vlhkosti se dá z předešlého celkem rozumně předpokládat, ze se vysráží díky jak ochlazování, tak díky struktuře turbulence, zase na tekutou vodu. Zde si můžeme připomenout, že tekuté helium má tu zajímavou vlastnost, že vyleze po stěnách z laboratorního hrníčku, ale ještě zajímavější, že pokud ho necháme propadnout malymi otvory silnější podložky (dna) dále se ochladí. Věděčtí pracovnící to vysvětlují sice tím, že helium ztratilo polohovou energii a tím se ochladilo, ale to by pak musela dělat každá kapalina, neřkuli o tom, že to se to helium snad mělo ohřát, aby došlo ke konversaci energie a jejímu zachování. No a to se neděje. Dělá to tekuté helium a potom voda ve správně vlněném, nebo točivém pohybu.
Vrátím se tedy k těm ostnům a listům. Na těch hranách a hrotech se nejvíce soustřeďuje orgonové pole a taky, stejně jako volné konce Reichova mrakoniče, jsou to materiální body, ve kterých orgon kapalné vody opouští jak mrakonič, tak stromy a trávu a kaktusy. Zde tedy dochází k vybíjení, či lépe řečeno vyrovnávání obou orgonů, tekuté vody a suché páry a slunečního vodíku. Co z toho je DOR a co OR je celkem snadné si vydedukovat z neblahých zdravotních příznaků neopatrného mrakoničení, které jsou naprosto shodné, i když mohou být daleko intenzivnější, s úžehem. Jsme přeci jenom tvorové kapalní, ne plynní (i když si někdy nejsem jistý, hlavně po zelí) a pokud si nasbíráme moc horkého Doru, je nám z toho pěkně šoufl, protože voda, která v nás je a neví o tom teplotou, to velice dobře ví obsahem frekvencí orgonového záření suché páry. Tělo to nedokáže pořádně zvládat.
Jenom zaskočím za polární kruh, který k tomu má take co říci. Smrky a jedle nemrznou ani při –70 C i když zdaleka nejsou suché a obsah minerálů v jejich vodním obsahu není absolutně dostatečný na to, aby zmrznutí zabránil. Zase je to otázka akumulace orgonu (proto to husté jehličí) v kapalné vodě, která nedovolí zmrznutí. Charakteristika orgonového pole je řádově na úrovni statické elektřiny, nebo gravitace, zatímco teplota je na úrovni magnetismu. Rozdíl je řádově stejný jako je řádový rozdíl mezi molekulou a atomovou částicí, řekněme elektronem. Jedno se skládá z druhého, ale to "podřadnější" existuje i samo o sobě pod přezdívkami jako je aether, statická elektřina, gravitace, prostor, vakum, různé tele kromě vize, ve všech případech nějak tušené, nějak vysvětlené, nějak u i neuvěřené ale nikdy to není bráno ve vzájemných souvislostech a staly se z toho specializace které ani jedna nevědí, ktará bije.
Další je namrzání karburátorů u malých letadel, díky tekuté vodě v atmosféře i při – 50 C. Věda na to má sice termín superchladná voda, ale ví úplný kulový, jak to je možné, protože teoretiocky a podle všech laboratorních výsledků má mrznout vice méňe při 0 C. Dali tomu termín a maj vymalováno. Já ne. Zase jde o ty orgonové frekvence tekuté vody ve velice studené vodě, která měla dávno zmrznout, díky malinkaté velikosti kapének a tím silné akumulaci ale tentokrát teplého DORu ze slunce a suché páry. K namrzání dojde teprve výměnou a hlavně ztrátou těchto orgonových frekvencí při doteku s kovem karbesu. Toto je taky důvod, proč Constable může mít neuzemněné mrakoniče na helokpoptéře, i konec konců na zemi, z kovových špon. Ty kovy mají některé frekvence orgonového záření společné s vodou, některé víc a některé míň, a mají s ní své harmonie a za normálních teplot jsou to harmonie tekuté vody. No a zase jsme u Reichových akumulátorů ORu. Co a jak a kdy samozřejmě záleží i na teplotních podmínkách, slunečním svitu, měsíčním svitu, geografické poloze atd.
Nahákuj si mrakoníč do plamene, místo do potoka, a na chvilku si před něj stoupni, něco se dozvíš a nebude se Ti to líbit. Zatoužíš po studené sprše a doporučuji si ji hned dát.
Vše je dvousměrka. Jednosměrky jsou jenom podle zákonů člověka, ne přírody. Dej před to kytku, a taky se jí to nebude líbit, protože toho dobrého, co v tom pro rostlinky je, je příliš mnoho.
No, už přetahuju večerku, takže zas někdy jindy.
Ahoj, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.