Nazdar Ileme,Ilem píše: Rosa se tvoří, když teplota dosáhne rosného bodu. To je okamžik, kdy relativní vlhkost vzduchu je 100 procent. Když je velká absolutní vlhkost, začíná se rosa tvořit už večer. A tvoří se až do svítání. Jak klesá teplota, musí se ze vzduchu dostat všechna voda, která je nad 100 procent relativní vlhkosti. Absolutní vlhkost při určité teplotě nemůže být nikdy vyšší, než 100 procent relativní vhkosti pro tuto teplotu. Snad jsem to popsal alespoň trochu pochopitelně. Svítání znamená konec tvoření rosy, protože pak teplota začíná stoupat a tím se snižuje relativní vlhkost vzduchu, ačkoli absolutní zůstává konstantní.
Takhle to pracuje v učebnicích fyziky a v laboratoři. Vřele doporučuji si přečíst jistého Viktora Grebennikova, který se k tomu dost jednoznačně vyjádřil, spolu s vlivem čerstvé rosy na sekání trávy kosou, a co se dá vše při té příležitosti s použitím trávy a kosy vypokusničit. Rozhodně to v učebnicích člověk nenajde. To je věc č. 1.
Věc č. 2 je si posedět a popozorovat, jak se rosa tvoří. Ona totiž ta atmosferická vlhkost kondenzuje na hranách (hlavně trávy) a na částicích prachu (ve vzduchu) a na hladinách vodních kaluží, louží, řek atd. a v přírodě nikdy 100% nedosáhne. To je jenom takový výmysl, aby někdo vypadal exaktní a chytrý a mohl na to hodit nějaká počitatelná numera a neexistující stejnorodost. Samozřejmě to lze za velmi kontrolovaných podmínek v laboratoři umotat, ale to vůbec neznamená, že se to tak chová v přírodě za podmínek nekontrolovaných a nekontrolovatelných. Navíc, jakmile je kondenzace jednou nějakou tou hrankou, či zrníčkem prachu zaseta, afinita "suché" páry dostatečné koncentrace ke kapalné vodě způsobuje dost rychý nárůst té které kapénky vody, což se také učí v meteorologických naukách, a to v případě tvoření deště, třeba umělým setím deště. Kdyby sis někdy přivstal, byvše v přírodě, a nějakou takovou travičku ve vhodnou dobu a za vhodných podmínek pozoroval, mohl by sis všimnout, že rosa vzniká na hranách ostřice a její kapičky rostou. Doporučuji přibrat vlhkoměr a teploměr pro ryze vědecké pozorování a měření.
Věc č. 3 je čarodějnictví, kdy spousta lidí je schopna mentálně rozpouštět a kondenzovat mraky (pohledem), celkem bez ohledu na procenta vlhkosti vzduchu a teploty, a to ani nemluvím o vynálezu W. Reicha, a to mrakoniči, tedy cloudbusteru, který tu vlhkost dokáže srážet ve velkém a natolik účinně, že se tím dají vytvářet tlakové níže a srážky a za vhodných podmínek i pěkné bouřky. O Jcell se už zmínil, a plným právem, Karel. Za zmínku stojí i kaktusy.
Věc č. 4 je lokální elektrická kapacita a vodivost vzduchu, která má schopnost odebírat, či snad lépe řečeno odvádět, či snad ještě lépe řečeno balancovat molekulární elektrické náboje vodní páry a narůstajících kapének vody, jež má také vliv na srážlivost, tedy rychlost kondenzace vody. Zajisté jsi si z fyziky vědom, že kondenzace uvolňuje latentní teplo, že? A že ho ve vodě je, že? Jak nám to tedy někdo vysvětlí, že ta rosa zebe do nohou?
Například vzduch v mracích na horách v zimě je o poznání teplejší než okolní čirý vzduch mimo mraky, a to díky kondenzaci a uvolňování tohoto tepla v rámci mraku. (To je taky důvod, proč se mraky vznášejí jak balón na propan a nespadnou na zem). Kdyby jsi s tím měl potíže, tak si zkus zodpovědět 3 blbé otázky:1) "Jak to, že se po bouřce ochladí vzduch, navzdory tomu, že se z kondenzované vody lijáku uvolnilo (teoreticky) zatraceně hodně tepla?"
2) "Jak to, že se z těžkého kumulusu spustí liják teprve a hned po prvním blesku?"
3) "Z jakého tření kapiček dochází k úkazu "blýskání se na časy?"
Že prý se voda tře a dělá statickou elektriku a hromy a blesky
to bychom ji mohli sbírat z řek, že? Stačilo by je odizolovat od podloží, že? Jaký přehrady a turbíny? Šáhnout si na plastikový trubky s proudící vodou v industriálních zařízeních i v privátních domečcích by musela být pěkně šokující záležitost. O Franklinově kapavém vodním pokusu nechci slyšet, tam ta elektrika přichází z potrhaných valenčních vazeb, stejně jako ze štěpených řetězců carbohydrátů benzínu a dieslu v motoru, ne ze tření. Ale to už je jiná kapitola související s trky a ufkama. To, že fyzika si těchto věcí nevšímá, ba má z nich panickou hrůzu a oči odvrací, není vinou přírody, ale vinou fyziků, jejichž laboratorní důkazy representují sterilní senilitu drmolení starých nesmyslů, myšlení omezené definicemi opakovatelných aktivit v omezených podmínkách, vše ověnčené štědrou gloriolou pokrytectví povětšině neschopných šprtů, samozvaných vědců, kteří nemají s originálními "Vedami" nic společného, až na to, že jim šlohli jméno pro nezaslouženou prestýž. (Až na světlé vyjímky, které vždy neblaze končí svou oficiální kariéru na úbytě)
Moc si to neber Ileme, mně to učili taky. S laskavým pozdravem, Slávek
Ilemíre
Účelem nebylo psát novou kosmogeometeorobiologii. Těch je. Účelem bylo hlodnout do faktu, že každé svítání a soumrak sebou přináší lokální změnu elektrických polarit. Tahle "vlna" obíhá zeměkouli den co den a ovlivňuje polaritu všeho, i té vzdušné vlhkosti, pročež zamítnutí tohoto vlivu na tvoření rosy považuji za poněkud krátkozraké. Někdo by tomu mohl říkat i indukce. Samozřejmě, že ten zbytek vesmíru má svůj vliv také, ale to snad zde je každému jasné a proto je každý den (a noc) neopakovatelný(á). To ani nemluvím o vlivu přechodu ze světla do tmy a obráceně a jejich vlivu na kvalitu zase té vody, chemické změny sloučenín ve vodě obsažených a to i díky změnám tepelných podmínek. Je to veliká složitost se spoustou proměnných, jejichž většinu jenom někteří z nás tuší. Proto mám značné problémy s tvrzeními, že něco takto je, nebo není, pro ten a ten specifický důvod, hlavně pak odvozený ze sterilních laboratorních podmínek. Ze studie chování se tygra v kleci se absolutně nedá odvozovat chování tygra v džungli.
