Ahoj všem
já si to vysvětluju asi takto..
při léčení sama sebe nebo kohokoliv jiného, je důležité vidět osobu sice tak jak ji chceme vidět, to znamená šťastnou, usměvavou, se spoustou světla kolem, jakoby na na ni zářilo ostrý sluneční svit, je možné přiblížit si konkrétní problémovou oblast a videt ji tak jak má být správně, např. když někoho bolí koleno, přitáhnu světlo na koleno a vidím toho člověka jak vesele hopsá a delá spoustu věcí, které jinak nemůže..., světlo je potřeba videt i uvnitř kolena, jakoby se cele prozářilo a nejen kolem. Tohoto člověka si sice představujeme pro budoucí čas, ale myslíme v čase přítomném, už to je.
Pokud se kolem kolena viditelně udelá nějaká třeba temná skvrna, nebo je temná skvrna přímo v noze, necháme ji at vystoupí a pluje vzhůru do světla, kde se rozplyne. Koleno pak vidíme zcela čisté a zářící, ale musí zářit i uvnitř.
Co je to ta láska, ten prožitek, který k tomu tolik potřebujeme a ne ne ji najít, natož zakomponovat do léčení..
Láska je cit, je to cit k nekomu nebo necemu, který přichází tak nejak sám od sebe, nasemu srdci nelze poručit, ted budeš milovat, cítit lásku, prožívat lásku, ted budu léčit koleno a potřebuju k tomu vložit lásku tak šup. To nejde.
Kdysi jsem si myslela, že si prožitek můžu vypujcit z jiné události, která se stala, která byla radostná a můžu ji tak vsunout k léčení.
Ale jakmile bych takový prožitek chtěla vsunout k léčení kolene, léčení se vypne a mysl se soustředí na prožitek a zase obráceně.
Proto nemyslím, že to je to pravé ořechové a jelikož nelze srdci poručit a lásku si vynutit, tak musí být pochopena podstata toho co se od nás žádá.
Ono používané slovo láska, je jakousi šifrou, který by měl každý v sobě vyluštit, aby se posunul dál a pochopil tak souvislosti.
Prožívat k sobě lásku, šířit lásku, to jsou velice těžké pojmy a mozek nechápe co má vlastně dělat.
Ale pokud si slovo láska jaksi obrátíme, začneme chápat co se od nás žádá.
například nešířit nenávist, neprožívat zlobu, závist, nebýt neohleduplný, nechápavý k druhým..., spadají sem všechny negativní postoje a to i ve vztahu k sobě.
Když si to takto otočíme, už nám začíná svítat, co se po nás vlastně chce a která energie je ta pravá a jak se máme vlastně chovat, aby láska byla prožitkem a energií, která vstupuje do našich těl, at uz fyzických tak jemnohmotných. Ty jsou totiž propojená a nelze je oddělit, oddělují se pouze smrtí.
Pokud budeme prožívat lásku, dokážeme ji velice jednoduše myslenkově spojit s léčeným kolenem, protože bude všude ve vás a automaticky se jako cit nabídne a přidruží se k léčbě. Nebude ji pak nutné hledat po vzpomínkách, bude ted a tady, okamžitě v dosahu.
No a ted jak si vysvetluju přítomný čas.
Je to moment, který čtete tyto řádky a v tento moment žijeme a aniž si to uvědomujeme tak v tento moment vám hlavou běží myslenky, myslenky které utváří vaši budoucnost. Proto je přítomný čas tak důležitý. Po probuzení clovek žije pouze přítomností, v podstate nedokáže nebo velice obtížně plánovat budoucnost, jeho mozek mu to uz nedovoluje a pokud ano, tak velice mlhave a takového člověka to v podstate ani moc nezajímá, ví že to nemá smysl, protože budoucnost si tvoří nyní, okamžikem přítomnosti.
Prožívá stěstí, prožívá lásku a zdraví a moc dobře ví, že pokud se soustředí na přítomné prožitky, budoucnost je zajištěná a nemá se důvod ani vracet ani vymýšlet cobykdyby.
Takže je potřeba se soustředit na svou přítomnou mysl, protože to není jen o tom, že si v hlavě poskládáme nákup nebo si setsakramentsky v hlavě poskládáme co řekneme šéfovi a jak mu to vytmavíme. Mysl nynějšího okamžiku je to, co budeme prožívat zítra, za měsíc a třeba za rok
pa
Veľa mi vyskakuje suvislost s genetikou. No každopadne sa nevzdavam a pokračujem s Lecebnym kodom dalej 
